Živelné pohromy v obci Popkovice (1914 – 1937)

V červnu 1926 se rozvodnilo Labe a zaplavilo okolí Popkovic. Velká voda způsobila „hluchost klasů“, takže nastala neúroda. Potok Bylanka, protékající obcí, se rozvodnil tak, že zaplavil pozemky po obou stranách až ke Svítkovu. Voda sahala v Havlíčkově ulici („u máchadel“) až k nejvyššímu schodu.

Zima 1928/1929 byla abnormálně dlouhá. Začalo pršet před vánočními svátky. Od 18. 12. sněhová pokrývka byla místy až 30 cm zledovatělá. Mnoho ptactva pomrzlo. Někde byla nalezena dokonce i celá hejna koroptví. Velké mrazy byly po celý leden. Pohybovaly se mezi -20 ° -30 °C. Vrcholu dosáhly v únoru. Největší mráz byl naměřen v Popkovicích 11. 2. (pondělí), kdy teplota klesla na -38 °C!
Zamrzly vodovody, pumpy, popraskalo potrubí. Největší škody nadělal mráz v ovocných sadech, protože pomrzlo na 90% ovocných stromů. Mrazem bylo poškozeno i mnoho starých stromů (např. stará obecní lípa U křížku nebo jilmy na zahradě Jaroslava Černíka).
Týdenní trhy v Pardubicích se pro kruté mrazy nemohly konat. Vlaky byly obrostlé rampouchy tak, že vypadaly, jako kdyby přijely z polárních krajů. Ještě počátkem března (2. 3.) ukazoval teploměr -28 °C. Teprve potom začala zima pozvolna ustupovat. Dne 19. 3. zmizel poslední sníh, který navršil v posledních dnech 40-50 cm! Tání bylo pozvolné, takže se osvědčilo lidové pořekadlo: „Mnoho sněhu, málo vody!“
Čtvrtý červenec roku 1929 má v dějinách našeho kraje obvyklé schéma. Po celý den (čtvrtek) stoupala teplota (až na 40 °C). Bylo dusno a lidé očekávali, že přijde nějaká bouře. Přišla kolem sedmé hodiny večerní od JZ a zároveň od SZ. Černé mraky se přiblížily ohromnou rychlostí. Přestože lidé na bouři (i větší) čekali, byla tak prudká, že překvapila všechny, co byli na polích a lukách. „Vichr zadul s takovou prudkostí, jako když svět v základech se boří (str. 37). A hned také zaskučely děsivě stromy a první buď vyvrácené, nebo v půli přeražené kladly se na zem.“
Na stránkách 37 a 39 jsou obrázky z větrné pohromy. Nepříliš kvalitní novinové výstřižky ukazují poškozenou budovu Františka Mládka (čp. 17) a Kamenný dvůr u Popkovic v rozvalinách (tento obrázek byl již publikován ve ZKPP, roč. 2000/XXXV., čís. 11-12, str. 357). Vichřice si hravě poradila především se staršími doškovými střechami, které rozmetala po celé obci. Poškozeny byly však i novostavby. „Někteří zdejší občané poškozeni byli tak silně, že se zdálo, jakoby se přes naši obec přehnala vichřice válečná…“ (str. 38). Z domu čp. 20., patřícího Václavu Kubelkovi, strhla vichřice celou střechu. Ve střeše domu Františka Mládka (čp. 17) zely obrovské díry jako po pádu meteoritů. Dům musel být nakonec celý stržen. Stejný osud postihl i sousední chlév Jaroslava Černíka (čp. 16). Celá dřevěná stodola Václava Poláka (čp. 13) byla rovněž v rozvalinách. Velkou škodu utrpěl Josef Topič (čp. 1). Jeho stodola, postavená v roce 1905, neodolala náporu vichru a celá se sesula.
Části doškových střech nad chlévy měl zlikvidované i Jan Matys (čp. 6) a František Křivka (čp. 7). V troskách Kamenného dvora u Popkovic našel smrt Krulič František. Pětioký, který vyšel z konírny na dvůr a zde byl usmrcen padající střechou. Silnice byly po větrné smršti úplně zataraseny. „Na sto stromů švestkových, jabloňových a hrušňových, jichž zkázu nedokončila minulá zima, leželo přes silnici, takže doprava po nich byla možnou, až po odklizení zničených stromů…“ Telegrafní a telefonní spojení bylo přerušeno. Telegrafní dráty byly zpřetrhány a zapleteny do větví.
V sousedním Svítkově přišel o život cukrář Zikán, který právě se zmrzlinou přejížděl železniční trať. Vichrem byl stržen a právě projíždějícím vlakem usmrcen. Na Přerovsku Otylie Vosáhlová (žena místního truhláře), která se vracela z Pardubic, se zachytla za utržený drát el. vedení a byla na místě usmrcena. Obrovské škody utrpěl borový les Josefa Kuřátky (č. kat. 276). Další škody utrpěl místní borový les a dubový les Josefa Proroka (č. kat. 295). Bylo vyvráceno sedm největších dubů. Druhý den v časných hodinách stály před všemi cihelnami v kraji nesčetné povozy.
Václav Kubelka, František Křivka, Václav Polák a Jan Matys obdrželi od zemědělských rad 1 200 Kč na úhradu škod. Mimo toho obdržel ze státního příspěvku Josef Topič 500 Kč, Jaroslav Černík 1 000 Kč a Václav Kubelka 300 Kč.
Na závěr ještě krátce o požárech:
Dne 3. 6. roku 1930 vznikl kolem 11. hodiny dopolední požár v kolářské dílně B. Štěpánka, která byla přistavěna při štítu stodoly J. Adámka (čp. 61). Rychlým zákrokem místního hasičského sboru (vznikl v r. 1919) byla stodola zachráněna, ale dílna, která byla celá dřevěná, lehla popelem. Příčina požáru, ke kterému se dostavil svítkovský sbor (ale již nezasáhl) byla v poruše el. sítě.
Téhož roku (19. 10.) vyhořel Josef Štěpánek (čp. 21). Oheň vznikl kolem půlnoci ve stodole. Celý objekt byl kryt došky, takže oheň se velmi rychle rozšířil. Díky východnímu větru se ocitl v nebezpečí doškový dům Václava Pětiokého (čp. 3). K požáru přispěchal též svítkovský a čivický sbor. „Rodina Pětiokých byla probuzena kouřem. Hájila svou střechu ze žebříků poléváním vodou a plácáním jisker!“ (str. 46).
V roce 1936 (20. 8.) vznikl oheň kolem 11. hodiny noční u Josefa Křivky (čp. 7). Oheň vznikl z neznámé příčiny a rychle zachvátil celou doškovou střechu. Rychle se dostavili (jako obvykle) hasiči ze Svítkova, kteří čerpali motorovou stříkačkou vodu z potoka Bylanka. Přijeli i hasiči z Pardubic. Požár nejvíce ohrožoval čp. 42, 43 a 44. Značným úsilím se požár podařilo lokalizovat jen na hořící dům, ze kterého byl včas vyveden dobytek. Požární hlídky zůstaly na místě až do rána (str. 74).

Seznam použitého materiálu:
1/ SokA Pardubice: Pamětní kniha obce Popkovice (1914-1937).
PhDr. Petr Borovec | 18. 06. 2008

Napsat komentář